7. února
Pokoušíš mě proti víře? Bůh je se mnou a ničeho se nebojím. Pokoušíš mě, že Bůh není? Jdu se podívat do zahrady na všechna Jeho stvoření; vidím, jak malé stromky rostou, a to zvětšuje mou víru. Pokoušíš mě proti Svaté Církvi? Znovu sestupuji do zahrady; beru plod a rozkrojím ho; uvnitř jsou jadérka. Jdu do kostela a tam ve Svatostánku nalézám Eucharistii. Pokoušíš mě proti lásce k bližnímu? V zahradě pozoruji zvířata, jak se pokojně pasou. Pokoušíš mě proti svaté zpovědi? Ve zpovědnici nevidím člověka, zpovídám se Ježíši.
Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878)
Po knize přírody sahali všichni, kteří v prostotě srdce hledali Boží Moudrost. Díky ní poznávali i takové věci lidské existence, které lze jen těžko uchopit slovy. V knize přírody nám bylo umožněno pozorovat výmluvný jev: střídání ročních dob. Popis změn, jakými příroda prochází v zimním období a po něm následujícím jaru, sloužil už odnepaměti jako obraz putování člověka k Bohu zkušenostmi zkoušek, utrpení, pokoření a bezradnosti. Do naší životní pouti je rovněž vepsáno procházení duchovními zimami a následujícími jary duchovního růstu. V pozemském životě je nemožné uchovat si věčně jaro. Nedosáhneme v něm stejného a neměnného stavu spokojenosti, vydechnutí, dobré psychické a fyzické kondice a pokaždé úspěšně naplněných předsevzetí.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
