Životopis (2)
Augustina Maria od Nejsvětější Svátosti (1820 - 1871)
Heřman Cohen spatřil světlo světa v Hamburku roku 1820. Národ, k němuž náležel, je jasně určen jeho židovským příjmením, které znamená "kněz". Otec i matka totiž náleželi k rodu levitů a některé kněžské zvyklosti zachovávali i ve svém rodinném životě, ačkoli se všichni věnovali obchodu, v němž získali velký majetek. Zdálo se, že otec spojil ve svých dvou jménech všechnu slávu vyvoleného národa, jmenoval se totiž Abrahám David. Chlapec byl nejprve vychováván podle židovských tradic, ale byla to matka, která se zasloužila o to, aby se mohla nerušeně rozvíjet jeho očividná genialita. V pěti letech ho poslali na prestižní kolej, vedenou protestantem, jež mu sice zajistila dobré humanitní vzdělání, ale nevyhnul se zde jistým náboženským kontroverzím. Heřman sice využil možnosti studia jazyků, ale obzvláštní nadání prokázal na poli hudebním. Hra na klavír se stane jeho nehasnoucí vášní.
V devíti letech ho matka vzala z koleje a snažila se ho doporučit jistému slavnému profesorovi hudby, který měl tehdy ve městě úchvatný koncert. Když si ho klavírista chtěl vyzkoušet, Heřman začal hrát právě tu skladbu, s níž mistr slavil největší úspěch. Ten to považoval za drzost, a tak začal svou výuku tím, že mu podle tehdejších výchovných metod vlepil pohlavek. Avšak hoch nechtěl být drzý, chtěl se s ním pouze poměřit, protože už tehdy snil o stejných poctách a stejné slávě, kterou sklidil jeho učitel. Vytrval tedy a přednesl skladbu s takovou bravurou, že mistra strhl až k nadšenému soudu: "Je to opravdu génius!" Neuběhlo mnoho času a začali vystupovat společně na koncertech v Hamburku, Altoně a dalších německých městech. Chlapec z toho velice zpychl. Doma očekával, že ho sourozenci a matka budou obsluhovat a ve všem poslouchat, a dosáhl toho, že jeho matka nechala všeho, věnovala se pouze jemu a doprovodila ho do Paříže. Tam se chystal žít na Montmartru, ve čtvrti plné umělců, kteří jediní byli hodni jeho společnosti. Odjeli tedy, a zabydleli se v té vlasti umění, zásobeni doporučujícími listy velkovévody Meklenbursko-Střelického.
