Z výkladu karmelitánské Řehole od bl. Jana Soretha
(O vnitřní a vnější cele)
Dále v Řeholi následuje: „Podle polohy místa, kde se rozhodnete přebývat, ať má každý z vás samostatnou oddělenou celu." Řeholník je syn Milosti a plod lůna cely. Cela ho (mateřsky) živí, chová a objímá, vede ho k plné dokonalosti a činí hodným rozmlouvání s Bohem. Cela je svatá půda a svaté místo, kde spolu Pán a Jeho služebník vskrytu rozmlouvají, jako rozmlouvá člověk se svým přítelem. V ní se věřící duše často spojuje s Pravým Bohem, tak jako se snoubenka přidružuje ke svému snoubenci. Zde se sjednocuje Nebeské s pozemským, Božské s lidským. A jako Boží Chrám je Svatý, tak i cela Božího služebníka. V Chrámě i v cele se projednávají Věci Božské, avšak v cele častěji. Cela je dílnou všeho dobra a dopomáhá k pevné vytrvalosti. V cele je každý, kdo správně žije v chudobě, bohatý. A kdo má dobrou vůli, má (tam) při sobě vše, co potřebuje k dobrému životu.
Abys však přebýval v cele bezpečněji, jsou ti dáni tři (bdělí) ochránci: Bůh, svědomí a duchovní otec. Bohu jsi povinen zbožností – zcela se jí oddej; svému svědomí úctou – pro ni ať se stydíš hřešit; duchovnímu otci láskyplnou poslušností – ve všem se k němu utíkej. Navíc, dokud jsi maličký, přidám ti ještě čtvrtého strážce, a dokud se nenaučíš více myslet na Boží Přítomnost, opatřím ti vychovatele. Radím ti: sám si zvol nějakého člověka, jehož příkladný život se ti tolik vtiskl do srdce a naplnil tě takovou úctou, že kdykoli by sis na něj vzpomněl, vzbudí to v tobě úctu k němu a budeš se chovat a smýšlet tak, jako by byl přítomen. Tak ať v tobě roznítí lásku a napraví vše, co je třeba napravit, takže ústraní tvé samoty ti neublíží. Všechny své myšlenky budeš považovat za jemu zjevné a přiměje tě to k nápravě, jako kdyby tě viděl a káral.
K takovému životu v samotě ať má tedy každý samostatnou celu. Řehole praví dokonce doslovně: „Jednotliví (bratři) ať mají samostatné oddělené cely." Měj celu vnější a celu vnitřní. Tou vnější je dům, v němž bydlí tvá duše i tělo. Vnitřní cela ať je ve tvém srdci, tam ať přebývá Pán, Bůh celého tvého nitra, spolu s tvým duchem. Dveře vnější klauzury jsou znamením dveří klauzury vnitřní. Jako vnější klauzura brání tělesným smyslům toulat se venku, tak ať se vnitřní smysly stále v nitru upínají k Bohu. Miluj proto svou vnitřní celu, miluj i celu vnější a pečuj o obě dvě. Buď ukrytý ve vnější cele – ne proto, abys mohl skrytě hřešit ve větší tajnosti, nýbrž proto, abys žil ve větším bezpečí. Ani si totiž neuvědomuješ, za co své cele vděčíš. Snad ti nedochází, že jsi v ní nejen léčen ze svých neřestí, ale také ušetřen svárů s jinými. A (právě tak) si neuvědomuješ, jak by sis měl vážit svého nitra, dokud v něm nezakusíš milost a sladkost vnitřní útěchy. Náležitě si tedy važ obojí cely a dbej především na sebe sama: uč se v cele mít vládu sám nad sebou, uspořádat svůj život, usměrňovat své chování, být k sobě náročný a kritický. Nikdo na tebe nedbá víc než ty sám a nikdo tě neposoudí s větším porozuměním. Kdosi k tomu, o čem mluvíme, říká: „Měj ve své cele zalíbení a ven vycházej jen nerad, po celý den dbej na mlčení, v daný čas bystře povstávej: modli se, čti, čiň pokání; nepřestávej se zpytovat." Proto říká Řehole: „Každý z vás ať má samostatnou oddělenou celu, tak jak mu bude přidělena osobním rozhodnutím převora za souhlasu ostatních bratří nebo rozumnější části."
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/liturg-kalendar/icalrepeat_detail/171/-/bl-archandela-girlani-panna
