Svatební píseň (10)
Jan od sv. Samsona (1571 - 1636)
Když jsi mě do Sebe ponořil tak hluboko, proč bych se divila, že mi v Sladkosti Své Nevýslovné Lásky říkáš, že jsem nádherná a že na mně není poskvrny (1)? Vím jistě, že to tak bude, když Tebou budu přetvořena v Tebe tak, jak po tom toužíš...
Ach, můj Živote a má Lásko, je-li to vše pravda, co o tom svým přirozeným rozumem víme (2), pak máš všechny důvody chválit mě před anděly i lidmi, nebo spíše před mladými lidmi, kteří hledají vůni Tvých mastí (3), kteří se stali zajatci Tvé Strhující Krásy a už nikdy Tě nechtějí ztratit z očí a postrádat Tvou intenzivní a slastnou přítomnost. Tvrdím také, má Lásko a můj Ženichu, že máš všechny důvody hlasitě a zřetelně o mně hlásat, že jsem úžasně nádherná, naprosto čistá, zcela svatá, bez poskvrny (4). I když to na jedné straně vždy nesouhlasí, přece je to na straně druhé velmi pravdivé...
A když mě snad některé nevěsty budou pokládat za snědou nebo černou (5), budou mít pravdu, že jsem taková. Ale i přesto jsem krásná způsobem, který převyšuje každou představu krásy. Jsem krásná v náručí svého Božského Ženicha a také v sobě, když mě - sobě vlastním tajemným niterným způsobem - naplní a pronikne Svou vše převyšující Nadpřirozenou Krásou. Pak jsem půvabná, láskyhodná a úctyhodná...
(1) Srov. Pís 4,7; (2) Janův text je evidentně meditací ve víře, nikoli plodem vytržení; (3) srov. Pís 1,3; (4) srov. Pís 4,7; (5) Pís 1,5.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/53-jan-od-sv-samsona/513-svatebni-pisen-10
