Svatební píseň (3)
Jan od sv. Samsona (1571 - 1636)
"Já tě v Sobě ověnčím Svou vlastní Láskou a Slávou, abys žila skrze Mne a ve Mně, abys Mne vlastnila, Mne i Mou Slávu, až do nekonečna..."
Ty jsi můj a já jsem Tvá,
Ty vlastníš mne a já vlastním Tebe zcela a naprosto,
jsme pouze jeden v jedné jednotě nás obou,
oba stejně uchváceni láskou a krásou druhého a v druhém,
uchváceni vzájemným nevýslovným objetím druhého a v druhém,
vlastníme jeden druhého v stejné slasti, v stejné jednoduchosti,
v jednoduché lásce ve svém jednoduchém a jednoduše jednom bytí,
za hranicemi konání, za hranicemi upouštění (od konání),
za hranicemi prostupování, dokonce za hranicemi lásky,
v lásce, ba v lásce bez lásky,
ve velmi jednoduchém, velmi sjednoceném
a velmi pozorném pohledu do sebe navzájem,
v jediné své jednoduchosti, za hranicemi chápání,
za hranicemi obdivu, bez obdivu,
v nevýslovné nevyslovitelnosti,
kde jsem od lásky a štěstí až za hranice lásky a za hranice štěstí
zcela ponořena a ztracena v jediném Protějšku,
jenž mne drží uchvácenou a bez pohybu,
v ustavičné pozornosti bez pozornosti,
lnoucí k Tobě v tobě a v pohybu k Tobě,
mému jedinému Protějšku a mému Ženichovi. (143)
Ó, Má dcero a Má nevěsto, v tobě jsem dosáhl nejzazší hranice nejvyššího uspokojení. Dychtivě toužím tě v Sobě a skrze Sebe pohltit, až tak sladce zemřeš v Mém Náručí, Sladkou Silou a Láskyplným Násilím nesmírně Silného a Vroucného Objetí, jímž tě objímám s Nekonečnou Šíří Své Bytosti a s Láskou ve Svém Božském Náručí.
Chtěl bych tě tedy naplnit Mnou a ve Mně a dát ti zakoušet vše to, co jsem, touž Božskou Hrou, kterou spolu rovnou měrou hrajeme, ve Mě, v nějž jsi zcela a naprosto přetvořena až za hranice veškeré přetvářející lásky, neboť jsi dosáhla své původní podstaty, jíž jsem Já, ve Mě, v němž budeš žít a přebývat jako Já Sám, bez rozlišení či rozdílu vůči Mně, jenž jsem tvým Klidem, celým tvým Štěstím a celým tvým Rájem. (147)
Proto tě, Má dcero a Má nevěsto, zvu a vábím – velmi jednoduchým a velice Božským Ohněm našeho zcela Vroucího, zcela Něžného, zcela Hlubokého, zcela Jednoduchého a zcela a naprosto Jednoho Objetí, úplně přesahujícího veškerou podstatu – abys přišla z Libanonu ke Mně.
Já tě v Sobě ověnčím Svou vlastní Láskou a Slávou, abys žila skrze Mne a ve Mně, abys Mne vlastnila, Mne i Mou Slávu, až do nekonečna, jak to odpovídá intenzitě a způsobu tvé pře-znamenité a pře-jsoucí lásky, skrze niž a jejíž silou držíme jeden druhého stejnou měrou v objetí z celého srdce a do dokonalého nasycení, pře-znamenitou a dokonalou silou, jíž se vzájemně objímáme zcela jinak a mnohem jednodušším ohněm než kdy předtím za hranice naprostého a úplného pohlcení tebe ve Mě a skrze Mne, v plnosti našeho samého, vzájemného a oboustranného potěšování – nekonečně vytouženi, zcela vlastněni a zcela pohlceni – a našeho pro nás zcela celého a naprosto dokonalého nasycení. (152-153)
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/53-jan-od-sv-samsona/171-svatebni-pisne-3
