Svatební píseň (5)
Jan od sv. Samsona (1571 - 1636)
Co mám ještě udělat nebo říci? Jsi přece v mém vlastním těle! Není tím řečeno vše? Ano, jistě, je to tak! Když myslím na naše vzájemné, s ničím nesrovnatelné sjednocení, velmi se podivuji opovážlivosti, s níž některé Tvé nejmilejší nevěsty odhalují lidem jeho neproniknutelné hlubiny.
Já v tom mám jasno: i kdybych o něm mluvila tak vznešeně, jak to jen lze, spíše bych umenšovala nádheru a hloubku našeho vzájemného manželského sjednocení – prostého a nepřekonatelného v našem těle a v našem duchu –, než že bych dokázala slovy vyjádřit něco z jeho skutečné podoby.
Naopak, líbilo by se mi a bylo by mi velmi příjemné o tom nemluvit a zachovat o tom mlčení. Vím totiž, že právě tak se naplní má touha: ono nevýslovné tajemství našeho vzájemného sjednocení. Nad to Ti tak prokáži nekonečně větší poctu. Ale co to říkám? Odpusť mi, ó, můj Ženichu: uvidím Tě a budu Tě zakoušet nevýslovně sladce! Ale co to zase říkám, ó, můj nejmilejší Ženichu? Odpusť mi, když se zdá, že nevím, co říkám a co dělám: vzájemně budeme mít potěšení jeden v druhém, Ty ve mně a pro mne a já v Tobě a pro Tebe.
Ale co teď? Nač mám myslet nebo co dělat? Nezdá se i Tobě, můj Milý Ženichu, že chci postavit a upevnit celé své štěstí a potěšení, které v Tobě, svém Protějšku, nalézám, jen a jen na Tvé Božské Přirozenosti? Ano, můj Nejmilejší, vždyť v tom spočívá všechno mé potěšení a celé mé blaho. Ale přesto se chci odtud, aniž bych opustila Božskou Přirozenost, zabývat láskou a kvůli lásce tělem, které je nadále nedostižným způsobem sjednoceno s Tvým Nejvznešenějším Božstvím, nedostižně jako Božství samo; chci milovat tělo, které jsi vždycky miloval, nebo lépe řečeno: které jsi od počátku miloval v Sobě, protože od Tebe pochází a pro Tebe je určeno.
Odkud ale tato Tvá Láska pochází, kde sis Ji vypůjčil? Není ode mne? Podobně jako jsi Tělem z mého těla, Kostí z mých kostí, podobně jako jsi Životem z mého života a Láskou z mé lásky? Proč sis Ji ode mne vzal a Svou (tělesnou) Podobu sis vypůjčil od mé podoby? Potřeboval jsi Ji ve Své Blaženosti? Proč sis Ji ode mne vzal, ne-li proto, abych se do Ní zamilovala vroucí láskou, tolik, že v tom nalézám odpočinek (pro svou duši); a abych byla zcela táž jako můj Ženich a abych byla v mém Ženichovi, kterým jsi Ty? A nežasneš nad tím, že Tě úplně nezahaleně objímám s planoucí láskou, Tebe, který jsi zcela Božský ve Svém Božství a zcela Božský ve Svém Lidství? Tebe, který pro Svou Slávu a Blaženost jsi – ve Svém Božství a Lidství – jediným skutečným Božským a Lidským Základem všeho?
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/53-jan-od-sv-samsona/247-svatebni-pisen-5
