Svatební píseň (9)
Jan od sv. Samsona (1571 - 1636)
Nemusím se obávat, že bych byla chudá na Tvé Dary
Co dál, má Lásko a můj Živote? Zatímco si krátím čas tím, že spolu s Tebou pečuji o náš Božský Sňatek uskutečněný Božským Způsobem v nesmírné hojnosti – jež je právě tak Tvá jako má – zapomínám přitom na své největší a nejnaléhavější potřeby, totiž na hlad a žízeň, jimiž trpím.
A upřímně řečeno, můj Ženichu, uprostřed svého překypujícího štěstí churavím hladem a žízní po Lásce. Nezměrně totiž hladovím a žízním po tom mít Tě ve svém nitru, zcela Zahaleného v Plášti Tvé Svátosti Lásky. Tys Ji ustanovil v Přemíře Své Velké Lásky ke mně, aby ses se mnou plně sjednotil Ty Sám ve Své Osobě a aby se naplnila má rozjitřená touha mít Tě ve svém nitru v této Svátosti Lásky, být pohlcena v Tobě Samém a pro Tebe Samého, v Lásce, která se mnou v Tobě a pro Tebe pohltí i Tvé nevěsty, aniž bych ztratila svou stvořenost nebo se jí vzdala.
Trpím hladem, má Lásko! Přijď rychle nasytit Svou nevěstu radostí, jejímž předmětem jsi Ty Sám, v tomto našem společenství přehojné, bouřlivé a planoucí lásky. Pak bude Tvá nevěsta zcela uspokojena a dokonale nasycena. Když ale nebudeš spěchat a neulehneš rychle do našeho lůžka, abychom setrvávali spolu a okoušeli jeden druhého, nemohu dělat nic jiného než po tom ve své netrpělivosti prahnout a čekat na tento tak šťastný a radostný okamžik, v němž se Ti zalíbí vejít ke Své nevěstě pln Lásky a naplnit ji v nejhlubším nitru radostí a jásotem nad touto zářivou přemírou Plnosti Tebe Sama. Pak ji zaplaví vlny blaženosti a budou převyšovat její síly o tolik, že Tvá nevěsta se bude moci jen nechat unášet na míle daleko na rozlehlém moři Tvého Božství, kde Ženich a nevěsta jsou jedno, bez odlišnosti a rozdílnosti, dá-li se to tak říci.
Má Lásko a můj Živote, tím nechci ani v nejmenším odlišovat Tvé Dary od Tebe Sama nebo Je spatřovat odděleně – to by pak byly smyslové jako já, a ne Božské. Protože Tě nelze oddělit od žádného z Tvých Darů, vyplývá z toho, že já, když už Tě mám navždy, jak Tě, můj Ženichu, budu jednou vlastnit, se nemusím obávat, že bych byla chudá na Tvé Dary a měla nedostatek. Neboť Ženich není přítomen ani v Sobě Samém ani ve Své nevěstě, leč ve Své Svrchované Vznešenosti s celou Plností Svých Darů, aby Svou nevěstu okrášlil, ozdobil a nesmírně ji zdokonalil podle Věčného Řádu Své Věčné Prozřetelnosti.
Nicméně, má Lásko, protože jsi Stravující Oheň (Dt 4,24), jenž stravuje Tvé nevěsty a zcela je pohlcuje, jenž je do Sebe noří, nechává je zemřít sobě a hlouběji a hlouběji je vrhá do stále hlubších Propastí Svého Vtěleného Božství, i ony – Tebou zapáleny a planoucí v Tobě – hoří, ať už láskou svou nebo Láskou Tvojí. V této Lásce budou přivedeny k naprosté dokonalosti, aby se Tvá Blaženost naplnila v nich i v Tobě a jejich blaženost v Tobě. Vždy jsem Ti říkala, ó, má Lásko, že se o tom nechci šířit pouhými slovy, protože to, co je nevýslovné a co je vlastněno nevýslovným způsobem, může být ve vzájemném slastném okoušení sdíleno jen oběma milujícími, kteří se stávají jedno. To nelze vyjádřit žádnými slovy úžasu a obdivu, to přesahuje každý úžas a obdiv, jak jsem řekla.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/53-jan-od-sv-samsona/489-svatebni-pisen-9
