KARMEL - Hora Matky Boží

Jan od sv. Samsona (1571 - 1636)

Zjednodušení života ve prospěch růstu lásky
Ve své nejhlubší podstatě se člověk rozvíjí a dozrává do podoby, k níž ho stvořil Bůh. Když je osvobozen od tísnivých a svazujících starostí o své vlastní štěstí, může objevovat šíři a hloubku zcela nového života. Cítí se Bohem láskyplně napřímen a obdarován důstojností, kterou nemůže ztratit.

Sám sebou se člověk nestane »seberealizací«, ani tím, že v životě prosadí vlastní možnosti. Této hloubky nedosáhne ani pomocí mistrně zvládnutých meditačních technik. Skutečná hloubka života nespočívá v co nejdokonalejším provádění duchovních úkonů, nýbrž v naprosté otevřenosti, která dovolí Bohu, aby v nás působil On Sám. Pak může být člověk přiveden dále, než kam by ho dovedly jeho vlastní schopnosti, a v extázi naprostého sebevydání může zakusit nepředstavitelný Dar lásky přivedené k dokonalosti. Ve svobodě a stále rostoucí lásce se učí na tuto Lásku odpovídat. Čím více miluje, tím více lásky dovede přijímat a tím větší bude opět jeho schopnost milovat.

Láska je prostředkem k lásce a méně dokonalá láska je prostředkem k lásce dokonalejší a ta je zase prostředkem k nejdokonalejší aktivní lásce a jejímu svrchovanému působení. Všechny tyto prostředky a stupně představují určité příkladové modely a zároveň jsou praktikováním lásky; a k nim všem, především k těm posledním, patří snadná, něžná, prostá, vznešená, hluboká, široká, jedinečná a výtečná kontemplace předmětu právě této lásky, která se člověka vždy zmocňuje a uvádí jej do vytržení.
V hnutí své rozvíjející se lásky Jan krok za krokem zakoušel, jak víc a víc »rozkvétá« v člověka odpovídajícího svému nejhlubšímu povolání. Každý nový krok představoval další zjednodušení jeho dosavadního života ve prospěch růstu lásky. Každý nový krok s sebou nesl důsledky pro jeho životní praxi a zároveň byl vzorcem pro každé další setkání s touto láskou. Čím více tento proces pokročil, tím více Jan ztrácel kontrolu nad sebou a nad rozvojem svého duchovního života a stále více se připodobňoval Božské Lásce. Nakonec bylo vše jednoduché, prosté a v jednotě: Janova láska a Boží Láska. Láska Sama se stala iniciátorkou jeho dalších kroků. Pronikala nejhlubší podstatu jeho bytí a jemu nezbývalo nic jiného, než ve své lidské odpovědi lásky, která si pro sebe nechtěla ponechat nic, s úžasem sledovat a reflektovat vše, co od Boha přijímá:

Takový je Řád Božího Láskyplného a Účinného sdílení se tvoru, jenž velmi sladce zakouší Boha v lásce, která ho zdokonaluje pro přijetí Nejvznešenějšího Pokoje a Nevýslovných Slastí Jeho Majestátu. Proto je nádherné spatřovat takovou záři a lesk, které vycházejí z jeho nitra doširoka otevřeného Božským Paprskům, jež je zcela pronikají a představují a působí nevyslovitelná poznání a nepředstavitelné slasti a rozkoše. Než sem ale člověk dospěje, musí nejprve absolvovat očištění a osvícení v řádné návaznosti jednotlivých fází... Tímto způsobem se musí člověk ve své celistvosti vnitřně i navenek navrátit k Bohu. Pak s Bohem uzavře Sňatek tím, že Mu natrvalo daruje sebe sama, a Jeho Majestát mu k tomu s Velikou Láskou přidá Svou Překypující Milost.

Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/53-jan-od-sv-samsona/409-tajemstvi-stastneho-zivota-slepeho-bratra-jana-3