Adorace - Extáze Lásky
Bl. Alžběta od Trojice (1880 - 1906)
Neděle Zjevení Páně B
„Adorace: Extáze Lásky“
Hvězda „víry“ tě vede k Mariinu Dítěti a „v Něm“ k Otci a Duchu. V jeslích tvé duše „vzdej Čest Bohu Třikrát Svatému“. Jako mudrci Mu nabídni všechny své poklady. Ty sám dostaneš Poklady Boží. Podivuhodná výměna!
Jak napodobit v Nebi mé duše tu nepřetržitou činnost blažených v Nebi Slávy? Jak dosáhnout této Chvály, tohoto nepřerušeného klanění? Svatý Pavel mi to osvětluje, když píše svým, že „Otec v nich posílí a upevní Svým Duchem vnitřního člověka, aby Ježíš Kristus skrze víru přebýval v jejich srdcích a tak aby byli zakořeněni a zakotveni v lásce“ (Ef 3,16-17). Být zakořeněn a zakotven v lásce: to je, jak se mi zdá, podmínka k náležitému naplnění mé úlohy – být Laudem Gloriae, Chválou Slávy. Duše, která proniká a přebývá v těchto „Hlubinách Božích“ (1Kor 2,10), která tedy vše dělá v Něm, s Ním, skrze Něho a pro Něho, (…) taková duše se každým svým pohybem, každým svým úsilím, i každým svým skutkem, jakkoli obyčejným, „zakořeňuje“ hlouběji v Tom, kterého miluje. Všechno v ní vzdává Čest Bohu Třikrát Svatému: je, řekněme, ustavičným Sanctus, neustálou Chválou Slávy! (…) A tak se bude moci „klanět“ (Zj 4,10).
Klanění, ach, to je Nebeské Slovo! Zdá se mi, že se může definovat jako: Extáze Lásky. Je to láska omráčená Krásou, Silou, Nesmírnou Velikostí Milovaného Objektu. A „upadá do jisté ochablosti“ [Ruysbroec], do plného, hlubokého ticha, onoho ticha o němž mluvil David, když napsal: „Ticho je Tvou Chválou“ (Žl 65,1)! Ano, jde o nejkrásnější Chválu, neboť je to ta (Chvála), která se zpívá věčně v Lůně Klidné Trojice, a také je to „poslední úsilí duše, která přetéká a nemůže říci více“ [Lacordaire].
„Klanějte se Pánu, neboť je Svatý,“ praví se v jednom žalmu (Žl 99,9). A ještě: „Kvůli Němu se Mu budou stále klanět“ (Žl 72,15). Duše, která se usebere nad těmito myšlenkami, která v oné „Boží Mysli“, o níž mluví svatý Pavel (1Kor 2,16), prožívá předchuť Nebe, nade vše, co se děje, nad oblaka, nad sebe samu! Ví, že Ten, komu se klaní, má v Sobě všechno Štěstí a všechnu Slávu, a ona „odhazuje svou korunu“ v Jeho Přítomnosti, jako blažení (Zj 4,10) a nedbá na sebe, ztrácí se a uprostřed všech utrpení a bolestí nachází svou blaženost v Blaženosti Uctívané Bytosti. Neboť opustila sebe a „přešla“ v někoho Jiného (PU 20-21).
Použité zkratky
AD = Alžbětiny dopisy
AP = Alžbětina poezie
D = Deník
IP = Intimní poznámky
NM = Nech se milovat
NV = Nebe ve víře
PU = Poslední ústraní
VP = Velikost našeho povolání
