Svatost sv. Josefa
Sv. Josef dosáhl velmi vysokého stupně svatosti, proto bývá vzýván hned po Přesvaté Panně. Byl největší ze starozákonních patriarchů, tedy větší než Noe, Abrahám nebo Mojžíš. Ti Vtělenému Mesiáši cestu připravovali, kdežto sv. Josef Jej nazval Jménem a jako otec Ho chránil, živil, vyučoval a vychovával. Na osobnost sv. Josefa poukázala zejména v 16. století sv. Terezie z Avily. Úcta k tomuto světci stále rostla, až bylo jeho jméno zařazeno do Římského misálu hned za Jméno Panenské Bohorodičky. V Evangeliích máme několik zmínek o sv. Josefovi. Sv. Matouš nám líčí svatost Josefovu hned v 1. kapitole: S Narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho Matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl Ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s Ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou Manželku Marii. Vždyť Dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí Syna a dáš Mu Jméno Ježíš; On totiž spasí Svůj lid od hříchů.“ To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Hle, Panna počne a porodí Syna a dají Mu Jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi.“ Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal Svou Ženu k sobě. Ale nepoznal Ji, dokud neporodila Syna. A dal Mu Jméno Ježíš. Pohleďme na spravedlnost sv. Josefa. Věta „Její muž Josef byl spravedlivý…“ může být lépe čtena a vyložena takto: Svatému Josefovi bylo známo, že Panna Maria počala z Ducha Svatého. To vyjadřuje hned první část našeho úryvku. Také anděl Páně ve snu neříká nic nového, ale jen upozorňuje na známou skutečnost: „...dítě, které počala, je z Ducha Svatého.“ Zákon ukládal nevěrné ženy pranýřovat. Z lidského pohledu je pochopitelné, že Josef nebyl otcem Mariina Dítěte, ale byl hodný a nechtěl Ji nechat pranýřovat. Bál se však soudu veřejného mínění, proto se rozhodl, že se s Marií rozejde tajně. Takový náhled nám může nabízet výše uvedený oficiální překlad. Ale největší událost světových dějin, totiž Vtělení Božího Syna, si zasluhuje vznešenější výklad, který nám skýtá řecký originál. Můžeme text Písma Svatého vnímat následovně: Josef byl muž spravedlivý před Bohem, tedy svatý a s posvátnou bázní, a proto nechtěl vyjevit Nevýslovné Tajemství své Přesvaté Snoubenky, a ani se nepovažoval za hodna žít v Její blízkosti, a proto se rozhodl, že se od Ní odloučí. Ale anděl mu dodává svaté smělosti, aby se naplnilo Boží Slovo: Hle, Panna počne a porodí Syna a dají Mu Jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou Ženu k sobě a dal Dítěti Jméno Ježíš, tedy před zákonem uznal své otcovství. Slova Ale nepoznal Ji, dokud neporodila Syna, bludaři od raných dob křesťanství až dodnes zneužívají k učení, že po Narození Ježíše Krista Josef žil s Marií manželsky a zplodil další děti. Avšak z výrazu „dokud neporodila“ nevyplývá, že „po porodu ano“. K tomu sv. Augustin vtipně podotýká na adresu jednoho bludaře své doby: „Mám ho usvědčit z hrubé nevědomosti, nebo z drzosti? A Basilides se neobrátil, dokud nezemřel. Znamená to tedy, že se obrátil po své smrti?“ Závěrem nechť zazní slova papeže blahé paměti, sv. Jana Pavla II.: „S odvoláním na Evangelium vyzvedli již Otcové prvních staletí, že tak, jak se svatý Josef láskyplně staral o Marii a věnoval se pln horlivosti výchově Ježíše Krista, stará se o Jeho Mystické Tělo Církev, jejímž je Panna Maria Předobrazem.“
