Úryvky z dopisů sv. Zélie Martin (2)
Sv. Louis a Zélie Martinovi (1823 - 1894 / 1831 - 1877)
Úryvky z dopisů Zélie o Terezii (1)
Dopis Zélie Martin Guérinovým, 21. července 1872:
„Musím Vám sdělit, že na konci tohoto roku se vyplní pravděpodobně něco, co bude zajímat nejdříve mě samotnou. Jak bych se těšila, kdybych tu malou bytost, kterou smím přijmout, směla sama vychovat. Nikdy bych ji od sebe nedala, dokud budu naživu. Cítím se zdravější než dříve. Mám dobrou chuť k jídlu a nemám žádnou horečku. Doufám, že dítě přijde na svět dobře. Vždycky nemusí zůstávat neštěstí u těch samých dveří. A vůbec: Ať se stane Vůle Boží!“
Dopis Zélie Martin Guérinovým, 15. prosince 1872:
„Denně očekávám svého malého andělíčka a jsem velmi zarmoucena, že zatím nemohu nalézt žádnou kojnou. Sice jsem si jich mohla již několik vybrat, ale nelíbily se mi, takže můj muž se nemohl rozhodnout některou z nich přijmout. Přitom nám nejde o peníze, ale bojíme se, abychom nedostali do domu někoho, kdo se nám nehodí. Kéž by mi Pán Bůh dal Milost, abych mohla své dítě kojit sama. Bylo by to mou největší radostí, kdybych to mohla dělat. Mám přece děti tak ráda. Jsem k tomu zrozena, abych měla děti, ale pomalu bude již čas, aby to skončilo. 23. prosince mi bude jednačtyřicet roků a to už je doba, kdy bych mohla být babičkou.“
Dopis Zélie Martin Guérinovým, 3. ledna 1873:
„Včera ve čtvrtek, o půl dvanácté večer, se narodila moje malá dceruška. Je velmi zdatná a má se k světu. Říkají mi, že váží osm liber, řekněme, že je to šest, a i to už je dost, zdá se být hodná. Jsem velmi spokojená. V první chvíli jsem ale byla překvapená, čekala jsem totiž, že budu mít chlapce! Představovala jsem si to už asi dva měsíce, protože jsem cítila, že toto dítě je mnohem silnější než ostatní mé děti. Téměř vůbec jsem netrpěla, asi jenom půl hodinky, to, co jsem pociťovala předtím, se nepočítá.“
Dopis Zélie Martin Celině Guérin, 16. ledna 1873:
„Jako její zemřelá sestřička se jmenuje Terezie. Všichni lidé tvrdí, že je to hezké dítě. Už se usmívá, zpozorovala jsem to poprvé v úterý. Nejdříve jsem myslela, že se mýlím, ale včera se má pochybnost rozplynula. Podívala se na mě pozorně a skutečně se usmívala. Když jsem ještě nosila toto dítě pod srdcem, stalo se něco, co se mi při dřívějších dětech nepřihodilo, totiž: když jsem zpívala, zpívalo to dítě se mnou. To jsem ale prozradila jenom Tobě, nikdo jiný by mi to ani nevěřil…“
Dopis Zélie Martin Guérinovým, 17. ledna 1873:
„Bojím se, že trpí střevní nemocí a mám o ni tytéž obavy, jaké jsem měla u ostatních dětí, které mi zemřely. Měla bych i toto dítě ztratit? V noci spím sotva dvě hodiny a jsem stále u maličké…“
Zdroj: http://bosekarmelitky.cz/sv-ludvik-a-zelie-martinovi/uryvky-z-dopisu-zelie-o-terezii/
