Biografie (7)
Sv. Marie Magdaléna de Pazzi (1566 - 1607)
Svátkem Nejsvětější Trojice na konci svatodušního oktávu (16. června 1585) začalo pro Marii Magdalénu nové životní období - pět let tvrdých zkoušek, jako by byla vydána peklu a Démonům: vystavena jejich pohledům, klamům, hrozbám a mučením. Byla pokoušena nejen k nestřídmosti a nečistotě, ale také nevěřit, zoufat si a pomýšlet na sebevraždu. V jejím nitru se střídaly pocity duchovní vyprahlosti, opuštěnosti Bohem a pocit zavržení. Mnohé spolusestry nedokázaly mít pro taková pokušení Marie Magdalény pochopení a plné pochybností nevěřily v pravost těchto mystických prožitků. A tak její těžce zkoušené duši zůstalo - jak jednou řekla převorce - "jen v srdci světélko dobré vůle neurážet Boha". Její modlitba byla jeden jediný výkřik bolesti: "Ó, můj Bože, kde je Slunce Tvé Milosti? Zdá se, že pro mne zaniklo. Tvá Dobrota a Láska se mi zcela vzdálily. Jsem opuštěná jako tělo bez končetin, které si nedokáže pomoci. Jsem jako uschlý strom... Nejsem nic než propast zloby. Jsem vinna na všem zlém a na všech hříších, které byly proti Bohu spáchány, takže mnohdy nedokážu pochopit, jak mne Ježíš a lidé mohou na zemi strpět."
