KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

Svatá Terezie byla vedena Bohem mimořádnými duchovními stezkami a dostalo se jí tolik zázračné Milosti přivést samu sebe ke svatosti, jako i mnoho dalších lidí, až se obávala, že byla oklamána Ďáblem. Dotazovala se několika teologů, kteří nebyli schopni se dohodnout na řešení tohoto problému, mj. také inkvizitora, Sota de Salazar, který jí poradil, aby napsala čistý popis svého duchovního života a modlitby a předložila to k rozsudku Janu z Avily, „který má tolik zkušeností a takovou autoritu, že pokud schválí Vaši knihu, může Vaše mysl být na věky klidná“. Toto sepsání z pera světice je obsaženo v jejím vlastnoručně sepsaném životopise, který Církev považuje za klasické pojednání o mystické teologii. Následující příznivá odpověď blahoslaveného Jana z Avily, napsaná pravděpodobně kolem roku 1563, jí přinesla velký klid, jak uvádí ve svých dopisech. Když se doslechla o jeho smrti, svatá Terezie plakala, konstatujíc, že „Církev ztratila jeden ze svých hlavních pilířů a mnoho duší je zbaveno vedení a podpory, k nimž také patřím já“. 

DOPIS JANA Z AVILY 

Ať Milost a Pokoj Ježíše Krista, našeho Pána, je stále s Vámi. Souhlasil jsem s přečtením Vaší knihy, která mi byla zaslána, nikoli proto, že bych se považoval za kompetentního soudit takové záležitosti, ale protože jsem se domníval, díky Milosti Boží, že učení obsažené v této knize mi může přinést užitek. Ačkoli jsem neměl čas studovat ji tak důkladně, jak si zaslouží, díky Bohu dala mi velkou útěchu a bude to moje vina, pokud nebude ziskem pro mou duši. Podle mého názoru by mohlo stačit nic více o ní neříci, ale myslím, že závažnost tématu a respekt vzhledem k osobě, která ji poslala, ode mne vyžadují, abych na tuto knihu, alespoň v obecné rovině, svůj názor vyjádřil. Není to kniha vhodná ke čtení pro každého, jazyk vyžaduje opravy v některých místech a jinde musí být upřesněn. V knize se vyskytují záležitosti, které, i když jsou užitečné pro Vás ve Vašem vlastním duchovním životě, nejsou určeny pro každého, aby je provozoval, protože Bůh vede některé duše po mimořádných stezkách, které nejsou určeny pro ostatní. Opatřil jsem poznámkami většinu těchto pasáží, co nejdříve je pro Vás upravím a pošlu Vám je bez chyb. Kdybyste znala neduživý stav mého zdraví a jak jsem neustále zaměstnán mnoha nezbytnými úkoly, jsem si jist, že byste byla více nakloněna mě litovat, než mě obvinit z nedbalosti. Shrnuto, Vaše učení o modlitbě je správné a můžete mu bezpečně důvěřovat a vykonávat je; extáze poskytují mnoho důkazů o pravosti. To, co říkáte o Boží Výuce duše bez použití představivosti, která je vnitřní a vnější komunikací, je bezpečná, a já na tom nenacházím žádné pochybení. Dobře tuto záležitost pojednává svatý Augustin. Taková sdělení, a to jak vnitřní, tak i vnější, mnohé v naší době uvedla v omyl; speciálně vnější sdělení jsou méně bezpečná; protože i když tam je malá potíž s vědomím, že nejsou od nás, není to tak snadné, rozhodnout se, zda vycházejí od dobrého nebo zlého ducha. Existuje mnoho pravidel pro zjištění, zda pocházejí od Boha; jedním je, že by k nám tato sdělení měla přijít v době potřeby; nebo by měla být velkým přínosem pro duši, jako je posílení v době pokušení nebo pochybností; nebo jako varování v přístupu k nebezpečí. Protože pokud dokonce člověk, který je dobrý, nikdy nemluví bez účelu, o co méně by Bůh tak učinil. S ohledem na to, že sdělení zmíněná ve Vaší knize souhlasí s Písmem svatým a učením Církve, soudím, že, ne-li všechna, alespoň větší část z nich pochází od Boha. Zjevení, ať již imaginární, nebo hmotná, jsou nejvíce klamná: nejsou nikdy žádoucí, a pokud by měla přijít nezvaná, měli bychom se jim, pokud je to možné, bránit. Pokud je jisté, že pocházejí od zlého ducha, nemělo by se tak činit se známkami opovržení. Měli bychom prosit Boha, aby nám nedovoloval orientovat se podle našich očí, ale odložit odhalení Jeho a Jeho svatých až do doby, kdy se dostaneme do Nebe, a měli bychom Ho žádat, aby nás vedl na zemi po společné cestě, kterou On vede Své věřící přátele. Musíme také použít jiné vhodné prostředky, abychom se těmto Zjevením vyhýbali. Pokud však i nadále k nám přicházejí a jsou pro duši přínosem, nepodněcují ji k marnosti, ale zvyšují její pokoru; pokud jsou navíc tato Sdělení shodná s učením Církve a pokud trvají značnou dobu a nalévají duchovní radost do duše, která může být spíše hmatatelná než popsatelná, nemyslím si, že je nadále nutné se Jim pokusit vyhnout. Nikdo by však neměl být v těchto případech svým vlastním průvodcem, ale měl by komunikovat s nějakým osvíceným poradcem. Toto je univerzální pravidlo, kterým se máme při všech těchto příležitostech řídit, a můžeme věřit, že Bůh nenechá nikoho, aby byl podveden, kdo chce být v bezpečí a má pokoru uznat svou neschopnost sám sebe v těchto věcech soudit. Avšak není správné vzbudit rozruch a najednou odsoudit tyto projevy Přízně, protože duše, jíž jsou dopřána, není dokonalá, neboť, jak jsem často dosvědčoval, Bůh odvrací od lidí zhoubná potěšení, a dokonce i těžké hříchy tím, že jim posílá Svou Sladkou Útěchu. Kdo stanoví meze Božích Milostí? Protože tyto Milosti navíc nejsou udělovány duši na základě jejích vlastních zásluh či síly, ale naopak jsou často dávány duším kvůli jejich slabosti, ani nutně nezvyšují posvátnost, ani nejsou vždy poskytnuty největším svatým. Bylo by nelogické, aby někdo nevěřil těmto záležitostem kvůli jejich vznešené povaze, nebo se někomu zdá neuvěřitelné, že Velebnost Boží, tak exaltovaná, by měla ponížit Samu Sebe, aby udržela takový milující styk se Svým Stvořením. Je psáno, že „Bůh je Láska“. A pokud On je Láska, určitě potřebuje být Nekonečná Láska a Nekonečná Dobrota, a tak není divu, že by se čas od času měla propůjčit některým duším taková láska a dobrota, která zmate ty, kteří ji nechápou. Přestože mnozí toto znají díky víře, pokud to sami neprožili, nemohou pochopit Láskyplný, a více než Láskyplný způsob chování k některému ze Svých stvoření, který si Bůh volí. Ti, kteří sami jsou vzdáleni od toho, aby obdrželi projevy Přízně tohoto typu, nemohou věřit, že by Bůh mohl jednat s ostatními tak odlišným způsobem. Přesto by bylo nanejvýš rozumné si myslet, že taková Láska, Láska, která nás naplňuje úžasem, musí pocházet od Boha, který je Úžasný ve všech Svých Dílech, ale je ještě Úžasnější ve Svém Milosrdenství. Ale to, co by mělo být opravdu důkazem pravdivosti těchto projevů Přízně (pokud další okolnosti potvrzují důkaz), je považováno některými lidmi jako záminka pro popření jejich reality. Z Vaší knihy je zřejmé, že jste se v těchto věcech bránila ještě usilovněji, než to bylo nutné. Tyto Milosti Vám zcela určitě byly k užitku, zejména tím, že Vám ukazují Vaše trápení a chyby a tím Vám pomáhají k jejich nápravě. Trvaly dlouhou dobu a vždy pomáhaly Vaší duši, posouvajíce Vás k tomu, abyste milovala Boha, pohrdala sama sebou a činila pokání. Já si spíše myslím, že tyto projevy Přízně jsou prospěšné, než abych Je odsoudil, pokud jste opatrná a slepě Jim nevěříte, zejména nezvyklému druhu, nebo těm, kteří na Vás naléhají, abyste prováděla jakoukoli činnost pochybného dobra. V případech, jako je tento, musíte pozastavit svou víru v Ně a najednou hledat radu. Varuji Vás, že i když tyto Milosti by měly být poslány od Boha, Ďábel může mezi Ně zamíchat lež: proto buďte vždy na pozoru. I když to bude jisté, že projevy Přízně pocházejí od Boha, nedovolte, aby Vaše mysl v Nich přebývala s přílišným sebeuspokojením, protože svatost nespočívá v takových věcech, ale v pokorné lásce k Bohu a našim bližním. Strachujte se všech cest odlišných od této a provozujte pokoru, ctnosti a lásku našeho Pána. Neuctívejte žádné z těchto Zjevení, ale pouze našeho Pána Ježíše Krista, a to buď v Nebi, nebo v Nejsvětější Svátosti Oltářní. Jestliže by se Vám měl zjevit jeden z blahoslavených, pozvedněte své srdce k tomuto svatému v Nebi, a ne k tomu, co vidíte před sebou: ať představa vede Vaše myšlenky do reality. Věci, kterými se zabýváte ve své knize, se v těchto časech stanou mnoha duším, a není pochyb o tom, že pocházejí z Boha, jehož Paže není zkrácena, aby nemohl dělat to, co dělal v minulých dobách: vybírá si slabší nádoby, aby lépe projevil Svou Slávu. Pokračujte tedy v této cestě, ale buďte bdělá vůči zlodějům a modlete se za vedení. Děkujte Bohu za to, že Vám dal lásku k Němu a poznání sebe sama a přilnutí k pokání a ke Kříži. Nezabývejte se příliš jinými věcmi; ačkoli byste jimi neměla opovrhovat, pro mnohé ukazujte znaky přicházející od Boha, a zbytku neuškodíte, pokud se zeptáte na směr jejich cesty. Nemůžu uvěřit, že jsem toto napsal svou vlastní silou, protože žádnou nemám, ale toto je výsledek Vašich modliteb. Prosím Vás pro Lásku Ježíše Krista, našeho Spasitele, abyste se k Němu za mě modlila: On ví, že modlitbu naléhavě potřebuji, a já jsem si jist, že postačí, když Vás požádám. Musím Vás nyní prosit, abyste mi dovolila skončit, protože jsem povinen napsat další dopis. Ať je Ježíš oslaven všemi a ve všem!
Váš služebník Kristův, Jan z Avily