Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (14)

terezie_z_avily.jpg

14. kapitola

 

Pokračuje v líčení založení prvního domu bosých karmelitánů. Vypráví trochu o životě, jaký tam vedli, a o prospěchu, který z toho začal působit náš Pán v oněch končinách ke Cti a Slávě Boží.1

 

1. Jakmile jsem měla tato dvě svolení, hned se mi zdálo, že už mi nic nechybí. Stanovili jsme, že otec fra Jan od Kříže se vydá do zmíněného domu a uzpůsobí jej tak, aby se – ať už to bude jakkoli2 – do něj mohli nastěhovat. Veškerý můj spěch měl za cíl, aby začali, poněvadž jsem měla velkou obavu, aby nám to něco nepřekazilo; a tak se to také udělalo.3 Otec fra Antonín mezitím nashromáždil něco z toho, čeho bylo zapotřebí; pomáhaly jsme mu, v čem jsme mohly, i když toho bylo z naší strany málo. Přijel tam, tj. do Valladolidu, s velkým uspokojením, aby se mnou o tom promluvil, a řekl mi, co už nashromáždil, a bylo toho hodně málo; pouze hodin4 zaopatřil dost, neboť jich měl patery, což mě hodně pobavilo. Řekl mi, že je to kvůli tomu, aby dokázali dodržovat stanovené hodiny,5 a tak se tam nechtěl vydat v tomto smyslu nevybavený; zdá se mi, že v té době ani neměl, na čem by spal.

2. Přichystání domu trvalo jen krátce, protože stejně nebyly peníze, i když by jinak bratři určitě rádi udělali mnoho.6 Když se s tím skončilo, otec fra Antonín se velmi rozhodně zřekl svého převorství a slíbil zachovávat prvotní řeholi, neboť i když mu radili, aby to nejprve jen zkusil, nechtěl. Odešel si do svého domku s tím největším uspokojením na světě. Fra Jan už byl tam.

3. Otec fra Antonín mi později řekl, že když dospěl na dohled od onoho místečka,7 zaplavila ho velmi veliká vnitřní radost a zdálo se mu, že již úplně skoncoval se světem, poněvadž všechno opustil a usadil se v oné samotě; kde se ani jednomu ani druhému dům nezdál být špatný, nýbrž že se jim zdálo, že v něm přebývají s velkou rozkoší.8

4. Ó, chraň mě Bůh, jak málo znamenají tyto budovy a vnější obdarování pro lidské nitro! Pro Jeho Lásku vás prosím, mé sestry a moji otcové, abyste nikdy nepřestali být umírnění co do velkých a okázalých domů. Mějme před očima naše skutečné zakladatele, jimiž jsou oni svatí otcové, od nichž se odvozujeme9 a o kterých víme, že právě díky oné cestě chudoby a pokory se nyní radují z Boha.10

5. Doopravdy jsem viděla, že je více ducha, ba i vnitřní radosti, když se zdá, že těla dosud nemají čím být zaopatřená, než později, kdy už mají upravený dům11 a zaopatřená jsou. Byť by dům byl sebevětší, jaký prospěch nám to přináší? Vždyť i tak se ustavičně radujeme pouze z jedné cely; a zda ta je velmi velká a dobře upravená, proč nám na tom záleží? Ano, vždyť v ní přece nemáme hledět na zdi.12 Když uvážíme, že nejde o dům, který by nám měl vydržet nastálo, leč jen po tak krátkou dobu, co trvá pozemský život, byť by ten byl i sebedelší, všechno se nám stane líbezným, zvláště když si uvědomíme, že čím méně toho budeme mít zde na zemi, tím víc se budeme radovat na oné věčnosti, kde se nacházejí příbytky odpovídající lásce, se kterou jsme napodobovali Život našeho Dobrého Ježíše. Říkáme-li, že toto jsou počátky13 k obnovení řehole Panny, Jeho Matky a naší Paní a Patronky, nedopouštějme se vůči Ní takové křivdy (ani vůči našim někdejším svatým otcům), že bychom nespodobili svůj život s tím jejich. A pokud už se stane, že to pro svou slabost nedokážeme ve všem, alespoň ve věcech, na kterých nezávisí tak ani onak uchování našeho života,14 bychom měli postupovat s velkou obezřetností. Vždyť to všechno je jen troška příjemné námahy,15 jak to přinejmenším připadalo těmto dvěma otcům. A když už se rozhodneme tím projít, je u konce veškerá nesnáz s tím spojená, vždyť veškeré trápení je jen trošku na začátku.

6. O první nebo druhé neděli adventní tohoto roku 1568 (neboť si nepamatuji, která z těchto dvou nedělí to byla)16 se v onom betlémském podloubíčku,17 neboť se mi nezdá, že toto místo bylo lepší,18 slavila první Mše. V prvním týdnu následující postní doby, když jsem cestovala na založení do Toleda, jsem projížděla tamtudy.19 Dorazila jsem tam jednoho rána. Otec fra Antonín od Ježíše právě zametal u vchodu do kostela, s radostnou tváří, jak ji ostatně mívá stále. Já mu řekla: „Copak to je, můj otče? Co se stalo s vaší ctí?“ Odpověděl mi těmito slovy, které vyjadřovaly velké uspokojení, které jej naplňovalo: „Zlořečím dobu, kdy jsem ji měl.“20 Když jsem vstoupila do kostelíku, byla jsem zaskočena tím, jakého ducha tam Pán zasel.21 A nebyla jsem v tom sama, neboť dva obchodníci, kteří až tam cestovali se mnou z Mediny – jelikož to byli moji přátelé – nedokázali dělat nic jiného, než že jen plakali. Bylo v něm tolik Křížů, tolik lebek!22 Nikdy nezapomenu na jeden maličký Kříž ze dřeva, který byl umístěný u kropenky23 a na kterém byl přilepen papírový Obrázek s Kristem, který, jak se mi zdálo, povzbuzoval k větší zbožnosti, než kdyby šlo o velmi propracovanou věc.24

7. Chórem bylo podkroví,25 které bylo z poloviny dostatečně vysoké na to, aby se v něm mohly recitovat hodinky;26 museli se však hodně shýbnout, aby do něj mohli vstoupit a aby sledovali Mši.27 Ve dvou rozích u kostela měli dvě poustevničky,28 ve kterých nemohli přebývat jinak než vleže nebo vsedě, a ty byly plné sena (protože to místo bylo velmi chladné a hlavami se skoro dotýkali střechy) se dvěma okénky směrem k oltáři a dvěma kameny jako podhlavníky,29 a také tam měli své Kříže a lebky. Dozvěděla jsem se, že když skončili matutinum, až do primy30 neodcházeli, nýbrž setrvávali tam31 na modlitbě, a do té byli natolik ponořeni,32 že se jim stávalo, že měli spoustu sněhu na hábitu, když začínali primu, a přitom to do té doby necítili. Recitovali své hodinky spolu s jiným otcem od soukenných,33 který tam k nim přišel pobývat,34 i když nezměnil hábit,35 protože byl velmi nemocný, a jiný mladý bratr, který nebyl ordinován36 a který tam také pobýval.37

8. Chodívali kázat do mnoha okolních míst,38 která tam jsou, a to bez jakéhokoli náboženského vzdělání, kvůli čemuž mě také velmi potěšilo, že se dům zřídil zrovna tam; neboť mi bylo řečeno, že nikde poblíž nebyl žádný klášter, ani kde jinde by k němu39 místní lidé přišli, což byla velká škoda. Za tak krátkou dobu si získali takovou věrohodnost, že to u mne vyvolalo velikánskou útěchu, když jsem se o tom dozvěděla. Chodívali – jak říkám – kázat jednu a půl míli nebo i dvě míle, bosky (neboť tehdy ještě nenosili sandály,40 které se jim později přikázalo používat) a to i za spousty sněhu a chladu; a poté, co byli kázat a zpovídat, se vracívali hodně pozdě pojíst ve svém domě. Vzhledem ke spokojenosti41 jim to všechno bylo ještě málo.

9. Co se týče jídla, toho měli velmi dostatek, protože ze sousedních míst je zásobili víc, než kolik bylo zapotřebí; a chodilo se tam zpovídat i několik rytířů, kteří se na oněch místech zdržovali, kde jim už i nabízeli lepší domy a pozemky. Patřil mezi ně jistý don Luis, pán Pěti měst.42 Tento rytíř zřídil kostel pro jeden Obraz Naší Paní, bezesporu velmi důstojný na to, aby byl vystaven veřejné úctě. Jeho otec Jej poslal z Vlámska jeho babičce nebo matce (neboť si nepamatuji, komu to bylo) po jednom obchodníkovi. Ten si Jej však natolik zamiloval, že Jej měl u sebe po mnoho let, a pak, v hodině smrti, jim43 vzkázal, aby si Jej odnesli. Jedná se o velký retábl,44 že jsem nikdy za svého života neviděla (a mnoho jiných osob říká totéž) nic zdařilejšího.45 Otec Antonín od Ježíše, když se na ono místo odebral na žádost tohoto rytíře a viděl obraz, natolik si Jej zamiloval – a to zcela právem – že přijal návrh přestěhovat klášter tam. Toto místo se nazývá Mancera.46 I když to místo nemělo žádnou studnu s vodou, ani se nezdálo, že by tam nějakou mohli mít, tento rytíř jim zbudoval klášter ve shodě s jejich profesí, malý, a také jej vybavil; udělal to velmi dobře.

10. Nechci vynechat, jak jim Pán daroval i vodu, poněvadž se to považovalo za zázrak. Když byl jednoho dne po večeři otec fra Antonín, který byl převorem, v rajském dvoře spolu se svými bratry, a rozmlouvali o tom, jak moc pociťují potřebu vody, převor vstal a chopil se hole, kterou měl v rukou, a na jistém místě udělal znamení Kříže (nakolik se mi zdá, i když si nepamatuji dobře, zda udělal Kříž, ovšem, každopádně, udělal znamení holí) a řekl: „Nuže, kopejte zde.“ Velmi zakrátko poté, co začali kopat, vytrysklo tolik vody, že i jen aby místo očistili, bylo nesnadné ji odčerpat; a šlo o vodu k pití, velmi dobrou,47 neboť se ji používalo při všech pracích tam48 a dosud se – jak říkám – nevyčerpala. Poté, když bratři ohradili zelinářskou zahradu, se vynasnažili získat vodu v ní49 a postavili čerpadlo a stálo je to spoustu peněz. A přece až dosud, jako by to nebylo nic, poněvadž ji nedokázali najít.

11. Nuže, když jsem já viděla onen domek,50 ve kterém se ještě krátce předtím nedalo bydlet, naplněný takovým duchem, že všude – jak se mi zdá – kam jsem se podívala, jsem nacházela něco, co mě povzbuzovalo, a když jsem se seznámila se způsobem, jak první bratři žili, a s umrtvováním a modlitbou a dobrým příkladem, který dávali (protože mě tam přišli navštívit jeden rytíř a jeho žena – jež jsem znala – který bydlel v sousedství, a ti mně nepřestávali vyprávět o jejich svatosti a velkém dobru, které prokazovali v oněch vesnicích), nepřestávala jsem vzdávat díky našemu Pánu51 s velikánskou vnitřní radostí, poněvadž se mi zdálo, že jsem zahlédla, jak začíná rašit počátek velkého prospěchu našemu Řádu a službě našemu Pánu.52 Kéž se zalíbí Jeho Majestátu, aby je vedl i nadále tak jak kráčejí dosud, aby se tato má myšlenka53 potvrdila jako zcela pravdivá. Obchodníci, kteří cestovali se mnou, mi říkali, že by se za nic na světě nevzdali toho, že tam se mnou mohli přijet. Čím jen je ctnost,54 že se jim víc zamlouvala ona chudoba55 než všechna bohatství, která sami měli, a že jim nasytila a utěšila duši!

12. Poté, co jsme si s oněmi otci popovídali, jsem je já osobně snažně prosila v některých věcech, zvláště – poněvadž jsem slabá a ubohá – aby v záležitostech kajícnosti nepostupovali s takovou přísností, neboť ji prokazovali velmi velikou;56 a poněvadž mě stáli tolik tužeb a modlitby, aby mi Pán daroval někoho, kdo by vůbec začal, a viděla jsem, že počátek je tak dobrý, obávala jsem se, aby Démon nehledal způsob, jak tomu učinit přítrž, dříve než by se uskutečnilo to, v co jsem doufala. Jako nedokonalá žena a člověk malé víry, nehleděla jsem na to, že jde o Boží Dílo a že je Jeho Majestát jistě povede i nadále. Oni, poněvadž měli to,57 čeho se mně nedostávalo, pramálo dbali mých slov, aby jen kvůli nim zanechali svých děl; a tak jsem odjela s hodně velikánskou útěchou, i když jsem nevzdávala Bohu dostatečně Chvály, které si zasluhoval za tak Velkou Milost. Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, abych pro Jeho Dobrotu já sama byla hodna toho, abych Mu trochu posloužila vzhledem k tomu, za jak mnoho Mu dlužím, amen; neboť jsem jasně chápala, že toto58 bylo mnohem větší Milost, než ta, kterou mi udílel při zakládání domů mnišek.

1 Tomás Álvarez hodnotí tuto kapitolu jako „jednu z nejzaujatějších a nejdojemnějších z celé knihy,“ a shrnuje Tereziino líčení počátků života bosých karmelitánů do tří bodů: 1. veliká vnitřní radost; 2. absolutní chudoba; a 3. duch modlitby, srov. jeho Comentarios al Libro de fundaciones, s. 69n.

2 = ať už se rozhodne jej upravit způsobem, jakým to popisovala světice v Z 13,3, nebo zvolí jiné řešení.

3 Svatý Jan od Kříže vyrazil do Duruela koncem září 1568.

4 = zřejmě jde o takzvané klepsydry, tj. přesýpací hodiny s označením celé, půl a čtvrt hodiny.

5 = zachovávat přesně denní řád.

6 = mnohem víc úprav.

7 O = lugarcillo; došlo k tomu pravděpodobně v sobotu před započetím adventu, tj. 27. listopadu 1568.

8 O (pl.) = en grandes deleites („ve velkých rozkoších“).

9 = prvních latinských poustevníků na přelomu 12. a 13. století na hoře Karmel, ve Wadi ‘ain es-Siah.

10 = jsou v Nebi. K tématu chudoby prvních karmelitánů a skromných klášterů pro bosé karmelitky viz rovněž C 2,7.9.

11 O = mucha casa.

12 = obdivovat zdi své cely.

13 = chceme-li tvrdit, že zakládání těchto klášterů a konventů je návratem k původní horlivosti karmelského Řádu.

14 O= en las cosas que no hace ni deshace para sustentar la vida; = nejspíše zdraví a možnost se dostatečně nasytit.

15 O = un poquito de trabajo sabroso.

16 Stalo se tak 28. listopadu 1568, tedy o první neděli adventní.

17 O = aquel portalito de Belén; srov. Z 13,3 (+ pozn. 16).

18 = nezdá se mi, že by improvizovaná chudá kaple byla lepší než ubohá betlémská Stáj, v níž se narodil Ježíš.

19 Terezie sem dorazila 22. února 1569; postní doba začínala následujícího dne.

20 = kdy jsem si na ní zakládal.

21 O = había puesto („vložil, umístil“).

22 Na připomínku o lidské smrtelnosti (memento mori).

23 = nádobky se svěcenou vodou u vchodu do kostela, jež má věřícím (kteří si do ní namáčejí ruku a znamenají se Křížem) připomínat Dar křtu.

24 Někteří znalci se domnívají, že by mohlo jít o kresbu Ukřižovaného Krista svatého Jana od Kříže, jež je dnes uchovávána v muzeu kláštera Vtělení v Ávile. Jiní však tuto hypotézu odmítají s tím, že onu specifickou perspektivu, v níž je Ukřižovaný Kristus zobrazen (a která inspirovala Salvadora Dalího k jeho světoznámé malbě), spojují s mystickou Milostí, kterou svatý Jan obdržel jako zpovědník v tamějším klášteře, tedy ne dříve než v roce 1572.

25 = podle původní Tereziiny představy, srov. Z 13,3.

26 = liturgie hodin.

27 = což dělali v oné druhé polovině podkroví, která byla nízká.

28 O = hermitillas.

29 = každá z poustevniček měla jedno okénko a jeden kámen jako podhlavník.

30 = matutinum (z lat. „svítání, rozbřesk, ráno“) a prima (tj. „první“) jsou první dvě části liturgie hodin, jimž se zahajoval den; matutinum se nezřídka modlívalo v noci (nebo dokonce anticipovalo večer předchozího dne), nevíme však, v které doby se praktikovaly tyto modlitby v duruelském konventu a nevíme tedy nic přesnějšího o délce této vnitřní modlitby v noci nebo za úsvitu.

31 = v chóru.

32 O = que la tenían tan grande („a tu měli tak velkou“).

33 O = de los del paño; = nereformovaných karmelitánů, srov. pozn. 5 k Z 13,1.

34 = Lucas de Celis.

35 = nepřijal Reformu a nestal se bosým.

36 = nebyl knězem, nýbrž laickým bratrem.

37 = Josef od Krista, který reformu později opustil.

38 = malých osad nebo jen okolních usedlostí; život bosých karmelitánů tak od samého počátku nebyl výhradně kontemplativní, nýbrž i apoštolský, a – jak dává světice vzápětí na srozuměnou – bylo to naprosto v souladu s jejími záměry a představami.

39 = k náboženskému vzdělání, katechezi.

40 O = alpargatas; = obuv, spletená z konopí, kterou používali chudí lidé; bosí karmelitáni ji vzápětí zavedli po vzoru mnišek. Spolu s hábitem z hrubé šerky (naproti obvyklému suknu) měly vyjadřovat odhodlanost k radikálnímu následování Chudého Krista.

41 = která je při tom všem doprovázela.

42 = Don Luis de Toledo, pán z Mancery a Pěti měst (Salmoral, Naharros, San Miguel, Montalvo a Gallegos).

43 = rodině dona Luise.

44 = oltářní Obraz.

45 O = cosa mejor („nic lepšího“).

46 = Mancera de Abajo, která se nachází asi míli od Duruela.

47 O = agua de beber, muy bueno; = velmi dobrá, jak co do chuti, tak co do hojnosti, srov., co následuje.

48 = při stavebních úpravách mancerského konventu.

49 = aby ji nemuseli donášet ze studny v rajské zahradě uprostřed komplexu konventu.

50 O = aquella casita; = světice se vrací k líčení situace v Duruelu, jak je zřejmé z toho, co následuje.

51 O = no me hartaba de dar gracias a Nuestro Señor („nemohla jsem se nasytit vzdáváním díků Našemu Pánu“).

52 = jak začíná vyrůstat něco, co bude k velkému prospěchu Karmelu a službě Pánu.

53 = domněnka, přesvědčení, tušení o tom, že zde raší něco velkého.

54 = jak mocná je ctnost!

55 = že se oněm obchodníkům víc líbila chudoba prvních bosých karmelitánů.

56 = ve skutečnosti byl zřejmě pravým (a pochopitelnějším) důvodem světice fakt, že většina řeholních reforem (kterým se ve Španělsku říkalo „bosé“) se příliš soustředila na kající projevy, takže čas od času jimi odrazovala jemnější povahy od jejich přijetí a sama opomíjela jiné, mnohdy podstatnější prvky vlastního charismatu. Že tyto obavy nebyly tak zcela liché, dokazuje pozdější vývoj: nikoli otec Antonín a svatý Jan od Kříže (nebo, chceme-li, „duruelsko-mancerská škola“), nýbrž otcové, kteří prošli pastranskou formací (k založení konventu bosých karmelitánů v Pastraně viz Z 17,6nn.), měli k podobným výstřelkům hodně blízko (srov. např. ??).

57 O = estas cosas („tyto věci“); = ducha víry a důvěry.

58 = založení prvního domu bosých karmelitánů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář