Bl. Františka d´Amboise
Františka se narodila pravděpodobně v Thouars, 28. září 1427; jejími rodiči byli Ludvík, vikomt z Thouars, a Marie z Rieux, z baronské rodiny z Encenis. Už ve čtyřech letech byla zasnoubena Petrovi, mladšímu synu vévody bretaňského, a po zbytek svého dětství byla svěřena do výchovy Janě, své budoucí tchyni, sestře Karla VII., francouzského krále. Byla to právě Jana, která na ni zapůsobila hlubokým křesťanským životem a spiritualitou čerpanou z učení sv. Vincenta Fererského, kterého osobně poznala. Petr se po smrti svého otce a staršího bratra stal vévodou bretaňským a spolu s Františkou byli v roce 1450 korunováni v katedrále v Rennes. Františka měla velmi dobrý vliv na manžela, vévodu, na politiku dvora a na státní záležitosti, a to do té míry, že lidé vzpomínali na sedm let jejich vlády jako na »časy požehnané vévodkyně«.
Když Františka v roce 1457 ovdověla, nejen že odmítla druhý sňatek – navzdory nátlaku svého otce a francouzského krále – ale uvažovala o tom, že svůj život zasvětí Bohu. Po opakovaných rozhovorech s bl. Janem Sorethem, generálním převorem Řádu karmelitánů, se rozhodla pro Karmel a nabídla svůj osobní majetek pro založení prvního kláštera karmelitek ve Francii. Klášter vyrostl v Bondon, blízko Vannes, v roce 1463 a bl. Soreth tam přivedl sestry z Liège. Františka se k nim připojila 25. března 1468. Aby překlenula společenské rozdíly mezi sebou a ostatními sestrami, požádala je, aby jí namísto »vévodkyně« říkali »služebnice Krista«. Necelé dva roky po její profesi si ji komunita zvlolila za převorku. V roce 1477 založila druhý klášter v Nantes, v němž se rovněž stala převorkou. O dva roky později přijal tento klášter zbylé sestry z původního kláštera v Bondon.
Z důvodu založení těchto klášterů a také proto, že jejími pokyny pro společný život sester se později řídily i další kláštery, je bl. Františka považována za zakladatelku karmelitek ve Francii. Ona se zasloužila o zavedení praxe častého Svatého Přijímání (dokonce denního pro nemocné) a o skládání slibu nejpřísnější klauzury (pod trestem exkomunikace), která zakazovala jak vstup do kláštera všech osob zvenčí (včetně žen), tak také opuštění klauzury ze strany sester. Tímto slibem předjímala ustanovení sv. Pia V., které přišlo o sto let později, a uchránila své řeholnice škod, které způsobila absence klauzury na jiných místech.
Františka zemřela v Nantes, 4. listopadu 1485. Během Francouzské revoluce byly sestry přinuceny konvent opustit, hrob blahoslavené byl zdevastován a její ostatky zneuctěny. Františce je připisována řada ustanovení a pokynů ohledně klauzury, originály rukopisů se však ztratily. Meditace, vydané Christopherem Le Roy, jsou údajně rovněž jejími meditacemi. Veřejně byl její kult potvrzen papežem Piem IX. 16. července 1863. V současné době se na Karmelu její památka slaví 5. listopadu.
Bl. Františka d´Amboise je obvykle znázorňována s pohledem obráceným ke Kříži, který drží ve svých rukou. Na karmelitánském hábitu má pelerínu z hranostaje (namísto z vlny), aby se naznačila její hodnost vévodkyně.
