Bl. Isidor Bakanja
Bl. Isidor Bakanja (1888 - 1909)
Blahoslavený Isidor Bakanja (čti bakandža), člen kmene Boangi, se narodil v Bokendela v Kongu v roce 1888. Aby mohl přežít, už jako chlapec musel pracovat jako zedník nebo na farmách. Na křesťanskou víru se obrátil v roce 1906. Pracoval na plantáži v Ikili, která patřila jednomu kolonialistovi a ten mu zakázal šířit křesťanství mezi svými druhy v práci. 22. dubna 1909 mu vrchní dozorce prací strhl karmelitánský škapulíř, který Isidor nosil jako výraz své křesťanské víry a surově, do krve ho zbil. Isidor zemřel 15. srpna téhož roku na následky ran, které dostal jako »trest« za svou víru a které snášel trpělivě, a přitom odpouštěl svému agresorovi. Byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. 24. dubna 1994.
Isidor Bakanja pracoval jako zednický pomocník pro bílé kolonialisty v někdejším Belgickém Kongu, pozdějším Zaire. Na křesťanskou víru se obrátil díky působení trapistických misionářů a pokřtěn byl ve svých 18 letech 6. května 1906. S růžencem v rukou, využíval každou příležitost, aby svou víru sdílel s ostatními; ačkoli neměl vzdělání, mnozí ho pokládali za katechistu. Svou rodnou vesnici opustil proto, že zde nebyli žádní křesťané.
I nadále pracoval jako posluhovač na jedné belgické kaučukové plantáži. Mnozí z belgických dozorců byli ateisté a nenáviděli misionáře, protože bojovali za práva a spravedlnost pro domorodé obyvatelstvo; hanlivě a výsměšně užívali označení »mon pere« (»můj otec«) pro kohokoli, kdo byl nějak spojen s náboženstvím. Isidor zakusil jejich nenávist, když požádal o dovolenou, aby mohl navštívit domov. Odmítli a nařídili mu, aby přestal učit své spolupracovníky modlit se: „Chceš, aby se celá vesnice modlila, a nikdo nechce pracovat!" Řekli mu, aby přestal nosit karmelitánský škapulíř, a když to neudělal, dvakrát jej zmrskali. Při druhém mrskání mu dozorce strhl škapulíř z krku, připoutal ho k zemi a nasázel mu více než 100 ran bičem ze sloní kůže, který byl na konci opatřen hřeby. Pak byl Isidor celé dny připoután k jednomu místu.
Když přišel na tuto plantáž inspektor, Isidor byl poslán do jiné vesnice. Podařilo se mu ukrýt v lese a pak se dovléci k inspektorovi: „Viděl jsem muže", napsal zděšený inspektor, „který přišel z lesa a jehož záda byla rozdrásána hlubokými, hnisajícími, zapáchajícími ranami, pokrytými špínou a mouchami. Opíral se o dva klacky, aby se ke mně mohl přiblížit – nešel, ale vlekl se." Dozorce chtěl toto »zvíře mého otce« zabít, ale inspektor mu v tom zabránil. Vzal Isidora domů, aby se uzdravil, ale ten věděl lépe: „Uvidíte-li mou matku nebo půjdete-li k soudu anebo se setkáte s nějakým knězem, řekněte jim, že umírám, protože jsem křesťanem."
Dva misionáři, kteří s ním strávili několik dní, vyprávěli, že zbožně přijal svátost nemocných a viatikum. Tito misionáři na Isidora naléhali, aby dozorci odpustil, a on je ujistil, že už to učinil. „Budu se za něho modlit. A když budu v Nebi, budu se za něj modlit ještě víc." Po šesti měsících utrpení a modlitby Izidor zemřel s růžencem v rukou a se škapulířem kolem krku.
Památku blahoslaveného Isidora Bakanji si na Karmelu připomínáme 12. srpna.
