Bl. Jan Soreth
Bl. Jan Soreth (1394 - 1471)
Jan Soreth se narodil v roce 1394 v Normandii (severozápadní Francie) blízko města Caen. V tomto městě rovněž přijal karmelitánský hábit. Kolem roku 1417 byl vysvěcen na kněze. V roce 1437 získal v Paříži licenciát z teologie a 26. května 1438 titul magistra. Poté byl regentem studentů v pařížském konventu. V roce 1440 byl zvolen provinciálem francouzské karmelitánské provincie a od roku 1451 až do své smrti (1471) byl generálním představeným celého Řádu. V roce 1452 mu byl udělen čestný titul magistra teologie v Padově.
Zvlášť významné je jeho reformní úsilí. V období, které bylo mimořádně obtížné, se vytrvale snažil přivést karmelitánský Řád zpět k věrnému zachovávání řeholních pravidel. Jeho snahy se v tomto ohledu ubíraly dvěma směry: jednak zdůrazňoval důležitost zachovávání Řehole a Konstitucí, jednak zaváděl přísnější »observanci« (1) do co největšího počtu konventů, a sice ve smyslu přísnějšího zachovávání řeholní chudoby a kladení většího důrazu na vnitřní i vnější usebranost. Jako podporu pro svou reformní činnost získal potřebné papežské buly, dále dekrety generálních a provinčních kapitul, v roce 1462 vydal nové konstituce a sám napsal důležitý komentář k Řeholi.
První způsob obnovy Řádu – poslušnost vůči Řeholi a Konstitucím – byl závazný pro všechny; druhý vycházel z přání jednotlivců nebo skupin těch, kdo toužili po větší dokonalosti. Tuto touhu generál Soreth vítal, podporoval a bránil. Proto vyhlašoval dekrety a uděloval privilegia s přesvědčením, že touto cestu dosáhne svého záměru. Druhý způsob byl spojen s větší nadějí na úspěch jeho reformních snah, proto se snažil zavést tuto přísnější observanci do všech domů, kde to jen bylo možné.
I tato druhá forma obnovy se děla dvojím způsobem: jednak tak, že uvnitř některého z konventů vyrostla skupina »observantních«, která pak sloužila jako zdravý kvas pro zbytek kláštera - takové domy byly podřízeny přímo provinciálům; druhý způsob spočíval ve »využití« již několik roků existující tzv. Mantovské kongregace, která vykazovala tendence oddělit se od zbytku Řádu. První cesta obnovy se nazývala observancí »Kalixtovou«, protože byla oficiálně schválena generální kapitulou v Paříži roku 1456 a pak 13. dubna 1457 potvrzena papežem Kalixtem III. Druhá se nazývala (také) observancí »Evženovou«, protože ji schválil papež Evžen IV. Blahoslavený Jan Soreth byl štědrý i k této druhé skupině; zasadil se např. o převedení několika konventů pod její jurisdikci a s řeholníky této observance jednal tak familiárně, že když byl mezi nimi, vypadalo to, jako by byl jejich převorem a nikoli generálem.
Generál Soreth konal časté vizitace, předsedal kapitulám, upravoval statuta, hájil zachovávání Řehole a Konstitucí. Čtvrtá rubrika druhé části Konstitucí, které přepracoval a uvedl v platnost pro celý Řád roku 1462, hovoří o způsobu provádění kanonických vizitací. Oprávněně se lze domnívat, že zde popsal svou vlastní metodu: věnovat velkou pozornost každému jednotlivému konventu, prostudovat případy eventuálních nedostatků a předepsat způsob nápravy; ale později se vrátit, aby se ověřilo, zda řeholníci již učinili kroky k nápravě jim uložené.
Aby své myšlenky lépe vysvětlil, sepsal Soreth »Expositio paraenetica in Regulam Carmelitarum« /Parenetický (2) výklad Karmelitánské Řehole/. Tento spis obsahuje otcovské rady a laskavá nabádání nejen k zachovávání toho, od čeho nelze dispensovat, ale rovněž k dosažení ducha, tedy dokonalosti řeholního života. Celé pojednání je prostoupeno jeho osobní zkušeností jakožto řeholníka, provinciála a generálního převora.
Další důležitou oblastí Sorethova působení byly kroky vedoucí ke vzniku sesterské větve karmelitánského Řádu. Na provinční kapitule v Kolíně 10. května 1452 přijal do Řádu bekyně z kláštera Ten Elsen v Geldern (v Nizozemí), které již předtím byly v úzkém spojení s karmelitány. Bulou Mikuláše V. Cum nulla fidelium ze 7. října téhož roku získal tento akt papežské schválení. Ve Florencii svěřil vedení karmelitánských sester knězi observantního konventu v Selve nedaleko Florencie; roku 1455 přivtělil k Řádu sestry z kláštera v Nieukerk. V téže době byl založen klášter v Dinant. Pak vznikly kláštery v Liége (1457), v Harlemu a Huy (1466). V roce 1463 byl založen klášter v Bondon, ve vévodství bretaňském ve Francii, za pomoci vévodkyně Františky d'Amboise, která pak do něj 25. března 1468 sama vstoupila. V roce 1468 byl otevřen klášter v Namuru a roku 1469 ve Vilvoorde.
Jan Soreth zemřel 25. července 1471 v Angers a bl. Baptista Spagnoli mu věnoval (básnickou) elegii. V roce 1866 jej papež Pius IX. prohlásil za blahoslaveného. Jeho památku si na Karmelu připomínáme 24. července.
Zobrazován bývá s Ciboriem v ruce, protože při pustošení jeho oblíbeného města Liége Karlem Smělým, vévodou burgundským a hrabětem flanderským, s nasazením života sesbíral po zemi rozházené Svaté Hostie a zanesl Je do řádového kostela.
(1) Observance = zachovávání řeholních pravidel.
(2) Pareneze = nabádavá, povzbuzující řeč
