Bl. Jana Scopelli
Bl. Jana Scopelli (1428 - 1491)
Narodila se roku 1428 v Reggio Emilia v severní Itálii. Rodiče se jmenovali Šimon a Kateřina. O jejím raném dětství víme málo: měla dvě sestry, kterým pomohla, aby se mohly vdát, a jednoho bratra. Jana sama obdržela od rodičů dovolení stát se karmelitánskou mantellatou (1).
Po smrti rodičů se připojila k jedné ženě, která byla velmi zbožná a zamýšlela zbudovat klášter, ale měla jen skromné finanční prostředky. Jana se chopila úkolu najít vhodné místo. Prozatím nabídla jedna vdova svůj dům a rovněž sebe a své dvě dcery jako součást rodícího se společenství. Žily společně od roku 1480 do roku 1484. Mezitím Jana hledala jiné místo, které by mohlo sloužit jako klášter. Již dříve se k nim připojily další dvě mladé dívky, jedna v roce 1458 a druhá roku 1476.
Janě se zalíbil kostel sv. Bernarda, který patřil bratřím humiliátům. S podporou místního biskupa, Filipa Zoboli, obdržela tento kostel a přilehlý klášter od generála humiliátů, když na svých cestách projížděl Reggiem. Počátky tohoto nového kláštera se datují rokem 1485, zároveň se změnou zasvěcení kostela. Od tohoto roku se kostel nenazývá kostel sv. Bernarda, ale S. Maria del Popolo. Sestrám lidé začali říkat „Bílé sestry". Nevyhnutelné počáteční obtíže finančního charakteru byly překonány díky pomoci jistého Kryštofa Zoboli. Více než dvacet sester tvořilo novou komunitu, v níž Jana zastávala službu převorky a která byla svěřena péči Mantovské kongregaci karmelitánů. V roce 1487 jim byl dán z řad bratří trvalý zpovědník.
Bůh Janu obdaroval mimořádnými dary a charismaty. Jana praktikovala hlubokou mariánskou zbožnost. Uctívala Blahoslavenou Pannu zvláštní „pobožností", jejíž autorkou byla sama a kterou nazývala „tunika Naší Paní". Spočívala zejména v častém opakování modlitby Zdrávas Maria. Její duchovní život byl charakteristický rovněž intenzivní kajícností.
Jana Scopelli zemřela 9. srpna 1491 a úcta k ní se začala šířit od následujícího roku, kdy bylo exhumováno její tělo. V roce 1500 proběhlo veřejné posouzení jejího života, jejích ctností a zázraků, které jí byly připisovány. V letech 1767-70 proběhl diecézní proces potřebný k potvrzení jejího kultu, který pak byl schválen papežem Klementem XIV. 24. srpna 1771. Po zrušení kláštera a kostela karmelitek v Reggio roku 1797, bylo v roce 1803 tělo blahoslavené Jany přeneseno do katedrály. Její památku si na Karmelu připomínáme 9. července.
(1) Mantellata byla členka laického sdružení žen, které na znamení přidruženosti ke karmelitánskému řádu nosily bílé pláště (mantella), ale žily doma.
