Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře
Marie Františka Terezie Martin se narodila 2. ledna 1873 v Alençonu ve Francii. Jejími rodiči byli bl. Louis Martin a bl. Zélie Guérin. Po smrti matky, paní Zélie, se 28. srpna 1877 rodina přestěhovala do Lisieux. Koncem roku 1879 přijala Terezie poprvé svátost smíření. K prvnímu Svatému Přijímání, které se uskutečnilo 8. května 1884, ji připravily sestry kláštera benediktinek v Lisieux. O několik týdnů později, 14. června téhož roku, přijala svátost biřmování. Chtěla se stát kontemplativní řeholnicí na Karmelu v Lisieux jako její sestry Pavlína a Marie, ale byla odmítnuta pro své mládí.
Na pouti do Itálie, 20. listopadu 1887, během audience, kterou poskytl papež Lev XIII. poutníkům z Lisieux, s dětskou odvahou požádala Svatého Otce o dovolení, aby se mohla stát karmelitkou v patnácti letech. Na Karmel v Lisieux nakonec vstoupila 9. dubna 1888, 10. ledna následujícího roku přijala hábit a 8. září 1890 složila sliby.
Všechny drobné úkoly každodenního řeholního života se snažila plnit s pokorou, evangelijní prostotou a velkou důvěrou v Boha. Tento způsob duchovního života nazývala ‚malou cestou'. Slovem i příkladem se snažila předávat svou ‚malou cestu' ostatním sestrám, zvláště novickám. Když objevila, že jejím povoláním je být láskou v srdci Církve, nabídla svůj život Bohu za Spásu duší a za Církev. V noci ze Zeleného čtvrtku na Velký pátek, 3. dubna 1896, Terezie poprve vykašlávala krev, což bylo prvním znamení nemoci, které nakonec podlehla. Ona sama přivítala tuto událost jako Tajemné Navštívení jejího Božského Snoubence. 8. července byla přestěhována na do klášterní nemocničky. Její utrpení a zkoušky sílily. Zemřela strávena láskou 30. září 1897. Její poslední slova , „Můj Bože..., miluji Tě!" uzavřela její čtyřiadvacetiletý pozemský život a započala – jak po tom sama toužila – novou fázi jejího apoštolského působení ve prospěch duší, kterou ona sama předpověděla slovy: „budu sestupovat a sesílat déšť růží na zemi".
V roce 1925 byla svatořečena papežem Piem XI., a týž papež ji o dva roky později prohlásil za patronku misií. 19. října 1997 ji papež Jan Pavel II. zařadil mezi učitele Církve. Jejím nejvýznamnějším dílem jsou „Autobiografické spisy", v nichž nám zanechala nejen vzpomínky na své dětsví a mládí, ale především portrét své duše, popis své nejhlubší zkušenosti s Bohem a inspirující popis své „malé cesty" – evangelijní cesty duchovního dětství.
Její svátek slavíme na Karmelu 1. října.
